Jak využívat debetní a kreditní karty bez rizika

02-06-2009

Pro mnohé z nás je debetní nebo kreditní karta už neodmyslitelným pomocníkem. Pro jiné ale riziko, podezřelý nástroj, který jim sebral jejich oblíbenou hotovost. Jak to tedy je a jak využívat kartu a minimalizovat při tom rizika? Připravili jsme pro vás několik rad, svoje zkušenosti i tipy můžete přidat do komentářů.

Nejprve drobné připomenutí: debetní karta není totéž jako kreditní karta. Jak již název naznačuje, kreditní = máte „kredit“, čili úvěr od banky, ten utrácíte (a následně splácíte). U debetní karty čerpáte prostředky z běžného účtu (více o rozdílech najdete také v Průvodci). Co můžete s kartou dělat? Rozeznáváme několik základních typů operací, které si zde v rychlosti představíme.

Pro mnohé je nejčastějším úkonem výběr z bankomatu. Myslím, že mnoho z vás potvrdí, že mezi výhody našich karet patří zejména to, že nemusíte mít v hlavě mapu „svých“ bankomatů, protože výběr z cizího vás bude stát hodně peněz. Tři výběry měsíčně zdarma v ČR platí pro jakýkoliv bankomat s logem Visa. V ČR vím o jediném (Deutsche bank v Praze), který by karty Visa nebral :) Podle našeho zjištění se do třech výběrů zdarma „vejde“ cca 90% z vás. S výběrem z bankomatu jsou pro banku spojeny nezanedbatelné náklady (doplácíme i v případě zpoplatněného výběru za 19 Kč).

První bankomat na světě: Barclays Bank, 1967

Další využití je platba na terminálech. Po lednových změnách jsou karty k mKONTU s čipem a embosované, takže nejčastěji potvrzujete platbu PINem a můžete s nimi platit i na tzv. imprinterech (známé také jako „žehličky“, čili mechanické čtečky). Platba kartou je možná ve stále větším množství obchodů, restaurací a podobně. Občas lze narazit na místa, kde obchodník kartu akceptuje, ale dává slevu při placení v hotovosti. Ptali jste se nás, je-li to vůbec právně v pořádku – je, ale na druhou stranu podobných míst valem ubývá. Proč tomu tak je? Vy za kartu neplatíte, ale z každé transakce jde určité procento z ceny asociaci provozující danou kartu a bance, která ji vydává. Proto jsme rádi, používáte-li karty co nejčastěji. Mimochodem, zajímavé statistiky najdete např. v článku Více než polovina útrat na světě je placena kartami.

Takhle vypadá imprinter

Kartu lze využít i pro „vzdálené transakce“, kdy pouze zadáváte její číslo a další údaje, ale fyzicky se ke kartě obchodník nedostane. Dříve se jednalo o tzv. MO/TO transakce (Mail order, Telephone order – čili poštovní či telefonická objednávka), dnes jde v naprosté většině o nákupy po internetu. Dříve platilo, že tento typ transakcí byl až na výjimky možný jen u embosovaných karet – hlavním motivem bylo, aby si spotřebitelé pořizovali embosované karty, za které platili (a platí) obvykle více než za karty neembosované. Dnes již je to jen zažitá představa – záleží totiž na vydavateli karty (bance), jestli tyto platby umožní nebo nikoliv. S našimi kartami proto jde v podstatě od počátku platit on-line.

Nakonec zbývají již méně využívané operace: Cash advance (výběr na pobočce banky, většinou se využívá při vysokých částkách nebo v místě, kde nejsou bankomaty) a Cash Back (výběr hotovosti při platbě u obchodníka, což může být příjemné pro menší částky, protože tím obejdete výběr) – u nás jej můžete využít např. v Intersparu, Globusu nebo v síti prodejen Žabka.

Bezpečnost

Co tedy dělat, aby bylo využívání karty skutečně bezpečné? Je řada možností, několik z nich si popíšeme.

Nejprve ty nejjednodušší. Dojde-li k transakci, která byla potvrzena korektním PIN kódem, je prvním podezřelým Klient. Proto nikdy nesdělujte PIN (ani členům rodiny), nepoužívejte čtyřčíslí, které je např. datum vašeho narození, nepište si PIN na kartu (jeden z triků, který někteří z vás doporučovali na fóru, bylo napsat si na kartu čtyřčíslí zcela jiné – zloděj bude mít radost z vaší naivity a obvykle ztratí dva pokusy, tedy normální a obrácené zadání).

Naše internetové bankovnictví vám umožňuje limity si kdykoliv měnit – a změna se projeví okamžitě. Můžete tak mnoha nepříjemnostem předejít uváženým nastavením limitů. Lze nastavit denní i měsíční limity (po mLince také počet povolených užití karty denně a měsíčně) - podívejte se na jejich standardní nastavení pro delfína k mKONTU, delfína k eMAXu, kreditní karty. Takto můžete snadno povolit a zakázat např. internetové platby a zneužití karty on-line tak snížíte na naprosté minimum. Pokud vám „zbyl“ přebytečný eMAX, můžete jej využít jako speciální účet na on-line platby: peníze na něj převedete vždy jen před provedením transakce a jinak jej ponecháte s minimem prostředků. Nastavení limitů lze provést v části: Platební (Kreditní) karty -> Parametry -> Změnit limity nebo prostřednictvím mLinky.

Další užitečný nástroj je E-mail a SMS Push (v IB jej najdete v části Moje služby). Kliknutím na název služby (buď SMS Push nebo E-mail push) se dostanete do detailního nastavení, kde můžete vybrat konkrétní kartu a u ní jak informace o zamítnutých autorizacích (mohou signalizovat pokus o zneužití), tak informace o úspěšných autorizacích (případně i částku, od níž chcete takovou zprávu dostat).

Jednou z novinek blížícího se „releasu“ (čili větších změn v našich systémech) je skrytí plného čísla karty, což je další krok, který snižuje riziko zneužití čísla karty. Číslo karty je samozřejmě citlivým údajem (se kterým se na černém trhu obchoduje) a proto lze jen doporučit, abyste je zadávali s rozmyslem. Většina on-line obchodníků v ČR využívá systém 3D-Secure nebo MUZO, čili prostředníků, kteří transakci provedou za vás a ručí za to, že číslo vaší karty se vůbec nedostane k obchodníkům. Z podobných důvodů využívá řada našich klientů pro platby na zahraničních e-shopech také PayPal, který opět plní roli prostředníka a eliminuje tak část rizik.

V poslední době jsme na fóru zaregistrovali více případů, kdy byla dána do souvislosti registrace v platebním systému PayPay a podezřelé transakce, zejména kvůli informaci ČSOB (kterou převzala řada médií v ČR) o blokování karet, které byly registrovány v tomto systému. Zástupci společnosti PayPay nás kontaktovali a jednoznačně odmítli, že by mohlo dojít k úniku dat z jejich systémů. Vyzývají také dotyčné, aby je přímo kontaktovali.

Papírová karta American Express z roku 1958

Reklamace na podezřelé transakce se snažíme řešit co nejrychleji, ale jsme v tom limitováni nutností prověřovat data, ke kterým nemáme přímý přístup – je zde nutná spolupráce se společností Visa a tak může dojít i k prodloužení lhůty pro vyřízení reklamace až na 90 dní.

Uváženým nastavením lze naprostou většinu problémů eliminovat a v případě podezření doporučujeme kartu neprodleně zablokovat: je to zdarma (i u kreditní karty) a je rozhodně lepší být raději „zbytečně“ opatrný, než lehkovážný. S trochou selského rozumu se však můžete přidat mezi ty, kteří platí kartou zcela běžně, na terminálech i on-line.

V komentářích přivítáme i Vaše tipy, zkušenosti a postřehy (reklamace prosím řešte standardní cestou, nikoliv zde na blogu, díky!). Zároveň je nutné upozornit, že např. někdy „doporučovaná“ řešení, která spočívají např. v seškrábání bezpečnostního kódu CVV2 (trojčíslí na druhé straně karty) sice mohou pomoci, ale jde o poškození karty, která pak např. nemusí být akceptována obchodníkem, a porušení obchodních podmínek – a je na vás, zda uznáte podobné řešení za rozumné.

Nakonec jeden vzkaz od kolegů z reklamačního oddělení platebních karet: řada problémů vyplývá z toho, že si zákazníci nečtou podmínky služeb a výrobků, které nakupují. Jde zejména o: 1) paušály za přístup na určité weby (částka je strhávána měsíčně, a Klient u nás reklamuje druhou a další strženou sumu jako neoprávněnou, protože nepochopil, že se jedná o měsíční paušál) 2) nevratný poplatek při platbě za hotel / restaurant / letenku – blokovaná částka se nevrátí, i když následně služby nevyužijete.

Nu a jako bonus doporučuji něco historie – článek na Wikipedii Historie platebních karet je sice dlouhý, ale skutečně zajímavý.