mBank
Ropná krize v 70. letech západnímu světu poprvé ukázala, že závislost na dovozu energetických surovin je velmi ošidná a že ropa je mocnější politická a ekonomická zbraň, než si do té doby mnozí mysleli. Co se vlastně v první polovině 70. let s cenou ropy stalo a proč?
Většina vyspělých ekonomik vnímala ropu jako poměrně levnou surovinu, které je dostatek, a proto není potřeba s ní nějak zvlášť šetřit. Takzvaný ropný šok přišel až v roce 1973. O hledání jiných energetických zdrojů a snižování spotřeby se tenkrát rozhodně neuvažovalo a nikdo se na nic podobného nechystal. Jenomže zatímco ještě v první polovině roku 1973 stál barel ropy 3 dolary, o rok později to bylo už 14.
V říjnu 1973, během židovského svátku Jom Kipur, zahájila koalice Egypta a Sýrie za podpory dalších arabských zemí vojenský útok na Izrael. Tomu se však podařilo nepřátelské jednotky ze svého území vytlačit a dokonce ještě získat část nového území na Sinajském poloostrově. Možná si říkáte, jak s touhle válkou souvisí ropa. Nebojte, hned se k tomu dostaneme.
Arabští exportéři černého zlata tehdy prohlásili, že jeho produkci sníží a zároveň omezí vývoz do zemí, které ve zmíněném konfliktu Izrael podporovaly. A to až do doby, než Izrael vyklidí nově obsazená území. Hospodářské dopady popsaného ropného embarga skutečně donutily celou řadu evropských zemí a Japonsko, aby Izrael vyzvaly k opuštění nově nabytých oblastí. Po vleklých jednáních se zeměmi OPEC ve Washingtonu v březnu roku 1974 se nakonec podařilo embargo odvolat.
Skokové zvýšení cen ropy mělo obrovské dopady. Drtivě ho pocítily vyspělé země – nešlo jen o nepřijatelné fronty na benzinových pumpách. Embargo ochromilo veškerý průmysl, který s ropou a jejími deriváty souvisí. Svou daň si vybralo i v rozvojových zemích, kterým se během 60. let začalo dařit, ale bez nezbytného paliva se jejich rozvoj opět zabrzdil. Jediný, kdo na tom všem opravdu vydělal, byl asi Sovětský svaz. Poptávka po jeho ropě vzrostla, ceny se zvýšily a do státní pokladny přitekly obrovské sumy peněz.
Nesmíme zapomínat, že ropný šok měl i jednu velkou výhodu. Řada zemí si díky němu v 70. letech uvědomila, že závislost jen na jedné energetické surovině, navíc dovážené převážně z jedné části světa, může být do budoucna hodně nebezpečná. Obchodníci začali zvažovat investice do vývoje alternativních zdrojů energie a do technologií, které by zvýšily její úsporu. Dalo by se tedy říci, že všechno dobře dopadlo, protože z této chyby jsme se do budoucna poučili.