mBank
Umí si Češi správně zvolit hypotéku? Na co si musí dát pozor? To vše nám v rozhovoru prozradila Soňa Holíková, produktová manažerka mBank pro úvěry na bydlení na českém i slovenském trhu. Hypotéka je podle ní jako manželství: Lidé by se v ní měli především cítit dobře.
Letošní první čtvrtletí hypotékám moc nepřálo. Jaká je situace teď?
Je pravda, že jsme v průběhu prvního čtvrtletí zaznamenali významnější propad napříč celým trhem. Mohlo za to hned několik faktorů. Jedním z nich bylo zavedení ukazatelů DTI a DSTI, stejně tak i snižování limitu ukazatelů LTV, tedy poměru hodnoty zabezpečení vůči výši úvěru. Regulace sice myslela na prospěch spotřebitele a fungovala jako jeho ochranný polštář, ale na druhou stranu mu neumožňovala plně financovat vysněné bydlení. Kampaň i povědomí o regulaci byly výrazné. Ti, kdo si plánovali vzít úvěr, to udělali ještě před chystanou změnou. Lidé se hypotékami už svým způsobem „předzásobili“. Záměr regulace se vlastně splnil. Lidé si následně přestali brát úvěry ve velkém. Nakonec do toho vstoupila také posilující koruna a zvýšené úrokové sazby. Vysoká poptávka po nemovitostech v čase dostupných hypoték vyhnala jejich ceny nahoru. Někteří lidé proto zvolili vyčkávací taktiku. Zaobírali se tím, co s tou cenou, jestli to je už moc, nebo naopak. Trh se pak ve druhé polovině zase začal probouzet a znovu stoupat. Hypoteční sazby se snížily. Lidé, a to jak klienti nebo brokeři, se už naučili, jak po regulaci pracovat s novými podmínkami pro získání hypoték. Aby dokázali dofinancovat vlastní bydlení, naučili se sehnat vlastní zdroje z úspor nebo třeba v rodině, nebo si půjčit jiným způsobem.
Stává se často, že mBank žadatelům odmítne poskytnout hypotéku? Jaké jsou nejčastější důvody?
Je to v průměru jen do 10 %. Většinou kvůli nedostatečné bonitě klienta. V praxi to znamená, že klient pozapomene uvést některé své závazky. Často jsou to věci na splátky. Nějaká částka mu automaticky odchází z účtu a on si to neuvědomí. Když se pak prověřuje jeho úvěrová kapacita, tedy zda jsou jeho příjmy dostatečně vysoké, aby dokázal splácet úvěr a zároveň žít běžný život, tak se ukáže, že by to nebylo možné. Dalším důvodem může být to, že klient zvolí nevhodnou nemovitost. Je například ve špatném stavu, ještě nemá sociální zařízení apod. To pak nebereme jako dostatečné zabezpečení pro úvěr.
Podle čeho by si měl spotřebitel vybírat hypotéku?
Určitě by měl zvážit vhodný typ i výši úvěru. Měl by popřemýšlet nad měsíční částkou, kterou si může dovolit splácet a porovnat vždy nejen všechny sazby, ale i výši splátek. Dál by si měl dát pozor na lákavě znějící marketingové slogany, které slibují úrokové sazby „již od“. Ne vždy jsou takové sazby opravdu schváleny. My v mBank oproti tomu klademe důraz na transparentnost. Při výběru hypotéky hraje roli i správná volba nemovitosti. Lidé by měli být obezřetní a hlídat si nevypořádané vlastnické vztahy a věcná břemena. Důležité je i oslovit třeba hned několik bank a porovnat si jejich podmínky a sazebníky. S hypotékou vstupujeme do „bankovního manželství“. Musíme vědět, co očekávat, co všechno můžeme v průběhu splácení měnit a kolik nás to bude stát. Je vhodné se zajímat o to, jak bude postupovat banka v případě, že se například změní naše životní situace. Umí mi například banka poskytnout pojištění schopnosti splácet úvěr? Obezřetnost je na místě. Když klient vidí nabídku, která se až příliš vymyká normálu, měl by se nad tím pozastavit a ptát se, co za tím stojí.
Kromě skrytých poplatků jste zmínila, že je důležitý typ úvěru. Proč?
Spotřebitel by měl vždy správně zvolit úvěr uzpůsobený účelu. Představte si situaci, kdy chce klient například něco rekonstruovat. Zjistí, že pokud mu vypomůže soused Jakub a kamarád Adam, bude to pro něj levnější než zakázka na firmu. Jak to ale prokáže bance? V případě, že chce klient jít cestou klasického úvěru, jde přes faktury, které pak bance snadno předloží. Když chce zaplatit jen to nevyhnutelné, měl by přemýšlet o jiném typu úvěru.
Jaké typy úvěru lze pro financování využít?